Čika, hobitka s kuráží - díl čtvrtý

5. prosince 2015 v 19:14 | Vendëa Lissësúl |  Čika, hobitka s kuráží
Konečně zveřejňuji další díl Čiky, hobitky s kuráží! Dnes dále pokračujeme v Bilbově noře. Původně jsem napsala jinou verzi, ale byla moc hr hr - příliš uspěchaný děj. Takže jsem to udělala takto. Doufám, že se díl bude líbit! :-)
Nakonec čeká i milé překvapení.



"Donesla jsem ti buchty!" vyhrkla Čika spontáně a sáhla kamsi dozadu, každopádně vytáhla pekáč buchet. Bylo to až neuvěřitelné!
"A proto ses mi sem vloupala?" otázal se lehce nakrknutě Bilbo Pytlík.
Hobitka sklesle přikývla. ,,Chtěla jsem ti zde nachystat překvapení, hezky to tu naaranžovat, abys byl mile překvapen až se vrátíš znaven domů..."
"Nepamatuji se, že bych ti dal povolení ke vstupu do mé nory..."
,,Bilbooo!" zaúpěla hobitka a poskočila.
"Co tak najednou zájem o mně?" chtěl vědět Bilbo, vrtalo mu hlavou, proč ho Čika nezačala navštěvovat již dřív - proč až teď? S rukama založenýma v bok na ni hleděl.
"Musíš tu být osamělý stejně jako jsem momentálně i já...
Bingo je pryč, kdoví kdy se vrátí, a já jsem sama doma. Nemám ráda samotu... tak jsem zašla za tebou - jsi můj synovec, ne?"
Hobit se dlouze zamyslel, nakrčil nos a udělal svou obvyklou posunku.
"To je pravda, příbuzní by měli být spolu, měli by se navštěvovat, vítej ve Dně Pytle!" Bilbo Čice konečně otevřel svou náruč.
Objali se. Čika se usmívala, náš drahý hobit taktéž. Uprostřed jeho nory, u krbu, v němž stále plápolaly plamínky do oražova zbarveného a teplem sálajícího ohně.

Bilbo vzápětí rozložil buchty na stůl, pojedli spolu, vypili trochu vína a popovídali si. Bilbovi bylo s Čikou dobře, nechápal, že se nezkontaktovali dřív. Věkově od sebe příliš daleko nebyli a rozumněli si perfektně.
Povídali si velice dlouho a než se nadáli, sluníčko odešlo osvítit opět jinou část Středozemě. Již třetí svíčka byla zapálena, oba usoudili, že je čas jít na kutě.

"Musíme se vídat častěji!" volal Bilbo, když se za Čikou již zavíraly dveře. Bylo pozdě večer, už byla temná tma tmoucí, hvězdičky jemně zářily na obloze a kousek opodál na ně shlížel mesíček. Z dáli bylo slyšet hlasité houkání sýčka, žáby dole u řeky nepřetržitě kvákaly, crvřci s vervou cvrčeli ve vysoké trávě. Byl nádherný a dosti teplý večer.
Noc jako stvořená pro stanování.
Čika popadla dvě rajčata, kterými ji Bilbo obdaroval a mávla na něj.

"Stavím se zítra!" To byla poslední hobitova slova, poté se dveře zaklaply a Čika nasadila potměšilý úsměv. "Dobře, Bilbo, to je skvělé..."

Hobitka poklusem přiběhla domů, její kroky okamžitě zamířily do sklepa, kde se jala prohrabování. Hrabala se i v těch nejtemnějších koutech, v místech obvyklého sídlení mladých pavoučích párečků, slizných slimáků a podobné havěti, jíž toto prostředí vyhovuje. Až ho našla!

"Tady jsi, mrško!" Čika vytáhla celý umorousaný, zmačkaný, ale přeci stále použivatelný stan! Pár tyček, plachta a stan byl na světě! Čika byla nadšená, tak dlouho ho nepoužila, naposled když se s Bingem vsadili, kdo dokáže strávit zimní noc ve stanu. Samozřejmě, že oba kolem půlnoci přispěchali domů do vyhřáté postýlky.

Tentokrát byla ale pěkně teplá noc, tudíž se Čika rozhodla strávit tuto noc hezky venku.

Rozložila stan hezky s pomocí svíčky vzadu za norou, třikrát se musela posouvat díky nerozumnému povrchu terénu, buď tam byl šutr nebo králičí nora a v jednom z případů dokonce obří žížala! Ale nakonec se vše výborně zvládlo a stan kolem půlnoci opravdu stál ve své plné kráse na hobitčině zahrádce!

Čika si přinesla zápisník a pečlivě ořezanou tužku, samozřejmě také jakousi deku. Uložila se do peřin a začala přemýšlet, smýšlet plány do budoucna.


Takto strávená noc uběhla vcelku rychle a než se hobitka nadála, sluníčko opět vysvitlo a už už dralo své první paprsky na její zahrádku.
Naprosto nevyspalá líně vyskočila ze stanu, praštila se přitom do hlavy o provizorní strop, párkrát zaklela a už šupajdila udělat si něco k snídani. Netušila, kdy Bilbo přijde, ale mohlo to být co nevidět.

Přichystala na stůl pořádné pohostění, bábovku, koláč, pár sendvičů a červstvou jablečnou šťávu. Usmívala se, vše šlo podle jejích plánů, byla nadšená. vesele si prozpěvovala a ve vzduchu bylo cítit, že tento den bude velkolepý a neobyčejný! Čika to cítila, sálalo to ze všech koutů i z venku.
Se zástěrkou s koštětem jako Sněhurka pobíhala po celé noře, uklízela kde se dalo. Vytírala podlahu, utírala prach, rovnala své obrazy, sošky i všechny další možné i nemožné serepetičky, jež za celý svůj život sesbírala.
Uklízení nikdy nebylo zábavnější.

A jakmile se Čika konečně odhodlala zajít do slepa a strhat pavučiny, ozval se zvonek a Čika byla šťastná, že to dělat nemusí. Pavučiny z celého svého hobitího srdce nenáviděla.

pokračování příště...


Nakonec se s vámi chci podělit o mou předělávku mikulášské koledy - Mik - Miku Mikuláš.


Mik miku mik miku Mikuláš,
přišel s Bilbem na guláš.

Mik miku mik miku Mikuláš,
přinesl nám zimní čas.

Smíšek s Pipem naděluje,
Glumík rybky rozhazuje.

Mik miku mik miku Mikuláš,
přinesl nám zimní čas.



Hezkého Mikuláše všem!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Irith Irith | Web | 6. prosince 2015 v 8:58 | Reagovat

Povídka i básnička jsou super. Jen... už se ta povídka celkem dost vleče. Třetí díl za sebou kdy se NIC neděje. Chtělo by to nějaké... vytržení.

2 Ilian Ilian | Web | 6. prosince 2015 v 10:59 | Reagovat

Povídka je skvělá, ale souhlasím s Irith. Těším se, co bude dál ;-)
Básnička je parádní, dobrý nápad :-)

3 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 6. prosince 2015 v 11:38 | Reagovat

[1]:

[2]: Nebojte, bude vzrůšo! :-) A díky moc!

4 Jíťa Jíťa | Web | 6. prosince 2015 v 15:21 | Reagovat

Hmm, co se bude dít s tím stanem? Jsem vážně napjatá! :)

5 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 6. prosince 2015 v 16:59 | Reagovat

[4]: Budeš se ještě divit. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama