Čika, hobitka s kuráží - díl šestý

12. prosince 2015 v 17:25 | Vendëa Lissësúl |  Čika, hobitka s kuráží
"O čem?" zamumlala jako by nevědoucně Čika.
"Nedělejte, že nevíte, o čem mluvím..." pokáral ji Thranduil a přejel malíčkem po desce stolu. "Hm, čistý jako sklo..."
Hobitka se zamračila, mrkla jedním očkem na nástěnné hodiny nedaleko na stěně, byla zvědavá, na jak dlouho se tato návštěva ještě hodlá prodloužit. Začínalo jit o celé unavovat...

"Jeden prsten vládne všem, jeden jim všem káže. Jeden všechny přivede, do temnoty sváže... V zemi Mordor, kde se snoubí šero s šerem.
Cožpak tuto báseň neznáte?" otázal se král s jemně povýšeným tonem. Který u něj byl však naprosto obyvklý. Přidal k tomu svou obvyklou kořenovskou pozu, už mu k dokonalosti chyběl jenom ten kořen.
Čika pokrčila rameny. "A co jako hodláte dělat? Tak bych si ho někdy chtěla vzít do rukou a vyzkoušet jeho schopnosti. Na tom je něco špatného?"
Thranduil se zakřenil, ale namísto dopovědi na její otázku hrdě prohlásil: "Pomohu vám ho získat. Když mne tu ovšem necháte nocovat. Uznejte, z Temného hvozdu to sem mám trochu daleko..." Král nasadil prosebný pohled aka psí oči.
Hobitka si odfrkla, ale nakonec kývla, co zmohla... takovoutu nabídku její po prstenu prahnoucí duše nemohla odmítnout.

"Skvělé!" konstatoval elf a pohledem Čiku pobídl k nalití další sklenky výtečného hobitího moku. Hobitka se ale namísto odpovědi jenom široce usmála. "Je mi líto, vypil jste mi všechny zásoby..."
Thranduil mávl rukou kamsi do prostoru, tím vytvořil lehký vánek, jenž Čice odfoukl neposedný pramínek vlasů z čela. Zrovínka si ho mínila odfouknout a hle! Ono nebylo již třeba.
"Mám schopnosti, holt co se na krále elfů sluší," vyhrkl jen tak mimochodem Thranduil a pozdvihl bradu.
Hobitku to ovšem nijak nezaujalo. Na hobitky elfská kouzla očividně příliš neplatí.

"Zašel bych do hospody a probral strategii," napadlo elfa po nějaké té chvíli ticha a poslechu dunivých poryvů větru z poza oken.
"Do hospody?" divila se Čika, ale nechala to raději plavat. Nechtěla krále zbytečně naštvat, slyšela o něm totiž, že jeho povaha je vskutku výbušná a tento incident by se jí tedy mohl pekelně vymstit...


Naparáděný král elfů v patách s rozcuchanou hobitkou (Stále v zástěrce) sestupovali z kopečka hliněnou cestou s drobnými kamínky, slunce se již pomalu ale jistě přesunovalo za kopečky. Hodlalo Kraj zase na nějakých pár hodin opustit. Čiku to překvapilo, cožpak strávila s králem prakticky celý den? Chtěla ho přeci trávit se svým synovcem!
Nyní už to ale příliš neřešila, král elfů jí naschvál podrazil nohu a nebohá hobitka se svalila z kopečka a dost drsně si narazila koleno.
Než se stačila vzpamatovat z prvotního šoku, král se rozkřičel hlubokým a drsným hlasem!
"Soustřeďte se! Chcete snad mít, po čem toužíte? Musíte zaujmout určité postavení! Takové mátonohy já nestrpím!" rozkřikl se na ni, chudák holka netušila, co a jak a hlavně kde. Jen si bolestí třela koleno a zamračeně hleděla na krále vzpínajícího se nad ní.
"Chcete ho?!" vykřikl Thranduil nakonec hobitce přímo do ucha svým bouřlivým hlubokým hlasem. Okolí zaburácelo a pár hobitů je zdálky pozorovalo.
"Ovšemže!" zaječela Čika. její způsob odpovědi byl ale zjevně odlišný od králova podání, znělo to spíše jako skřek naštavných žab.
Thranduil se uchechtl. "Tak vstávat! Musíme jít!" Opovrživě vrhl po Čice zamračený pohled.
Ale že by se obtěžoval pomoct jí vstát... To né! Na to byl příliš vznešený a urozený. A hlavně nafoukaný.

Konečně stála, prve mínila na krále vykřiknout nesouhlasně odpornou větu, ať si na ni nevyskakuje, bohužel ji to dosti rychle přešlo...
"Můžeme?" otázal se Thranduil s rukama založenýma na prsou.
"Jistě..."

Oba si to nakráčeli do hospody hezky středem, každý měl tu možnost spatřit je vykračujíc středem místnosti. Samotná Čika by takový zájem nikdy nevzbuzovala, ale krále tu potkávali opravdu zřídka - pokud vůbec.
Hobitka s elfem zamířili do rohu místnosti k opuštěnému stolu. Král měl pravdu, tady se budou plány spřádat vážně pěkně.

Oba si objednali pintu piva, Thranduil seděl u okénka a stále sledoval dění venku. dělal to stále dokola, každou minutu, jako by někoho čekal... Ale koho?
"Jaké jsou tedy vaše plány?" zeptala se nedočkavě Čika.
Thranduil se zamračil ještě víc - ne že by nebyl celou dobu, teď ale výraz nabral na intenzivitě až se nebohá ona málem polekala.
"Otázky!" vykřikl. "Já!" ukázal se svou hrdou hruď.
"Odpovědi!" pokračoval, "Vy!" na Čiku.
Hobitka pouze skleskle kývl, co zmohla. Nechtěla dostat facku. Netušila, co by jí král mohl udělat. Chvílemi přemítala o možnosti nechat toho. Stojí jí za to ten prsten? Vždyť je to pouhý kroužek na prst!
Nene! je to magická věc, je to všechno! S ním bude nejšťastnější. Musí ho mít! Hned teď!
Čika byla tak moc zalepena touhou po prstenu, až byla schopna elfovy urážky a tresty plně akceptovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Irith Irith | Web | 13. prosince 2015 v 7:32 | Reagovat

Musím říct, že představa elfa, jak pije v hobití hospodě je poměrně vtipná.

2 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 14. prosince 2015 v 18:28 | Reagovat

[1]: To jistě. :-D

3 Jíťa Jíťa | Web | 14. prosince 2015 v 19:27 | Reagovat

Thranduil s pivem je dost komická představa :D Ale líbí se mi, jak jsi popsala jeho vystupování, úplně skvělé! :D

4 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 15. prosince 2015 v 14:42 | Reagovat

[3]: Díky! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama