Když zvoneček zazvoní

24. prosince 2015 v 14:48 | Vendëa Lissësúl

Elfata, hobiťata, nazghulata, trpaslata, orlata, skřeťata, děcka a všichni ostatní!

Jsou tu Vánoce! Konečně se opět vyhrabaly z peřin a zase jednou po roce, dorazily zimní Vánoce! (Konkrétně píšu Zimní, jelikož známe Alzu a jeho výmysl s letnímu Vánoci...)
Anžto a protože Vánoce už neklepají na dveře, ale přímo stojí na prahu, jen jim pokynout ke vstupu, dárečky jsou zabaleny a maminy se činí s kapry a saláty, je čas na nějaký vánoční článek.
Jop, dlouho tu u mě (Prostého elfského potrhla) nic moc nebylo... ne že by úplně nebyla čas... Spíš chuť.

Nicméně, rozhodla jsem se Vám popřát skvělé vánoce takovou povídečkou psanou pod vlivem kokosových kuliček! (Jsou vážně vynikající!) :-D Takže podle toho také vypadá.
Mimochode, je něčím velice unikátní, schválně, zda poznáte, čím...

Ať se líbí a jménem elfstva vám všem přeji Veselé Vánoce!!!







"Tak jo." prohlásila a spadla z postele přímo na tvrdou podlahu.
Všichni se ohlédli tím směrem. Sluníčko už dávno strkalo své neposedné paprsky střešním okénkem do pokoje a smělá elfka Vendea si to dál spokojeně pochrupovala.
"Vendeo, vstávej, brzy dorazí první hosté..." zabručel Bilbo a šťouchl elfku loktem do oka. Ta vyvřískla a ve vteřině byla na nohou rozhlížejíc se, kdo může za tento podlý čin. Pohled jí spočinul na našem drahém hobitovi.
"Jé, dobré ráno, pane Pytlíku! Kolik je hodin?" zívla a promnula si rozespale oči.
"Půl dvanácté, hosté tu budou co nevidět," konstatoval hobit a nervozně mrknul na nástěnné hodiny, které se v místnosti vlastně ještě nenacházely.
"Uh!" Venda vydala tři podivné zvuky, rozmáchla se kolem sebe a někde v útrobách své černé židle stojící vedle postele nahrabala své supr-čupr brýle. Hodila si je na nos a už pádila do koupelny.


Vylezla z akorát, když se rozezněly první údery zvonku. Bilbo se pohotově sebral a šel otevřít prvním hostům. Zatímco elfka horlivě lítala po kuchyni a hledala aspoň nějaké cukroví, když už ne nic jiného.
"Stejně budou určitě všichni chtít vidět zlatý prasátko... Jídlo je dnes k ničemu..."


"Á Vendea!" ozvalo se v tu ránu ze vstupních dveří. Vendea v kalhotovém kostýmku uvítala krále Temného hvozdu s otevřenou náručí. Na tento den se parádně vyšňořil, oblékl si totiž svůj nejzářivější plášť a nejnovější prototyp kořenu ještě s bambulkami.
"Vidím, že sněhu se asi letos nedočkáme..." konstatoval a Vendea sklesle kývla. "Škoda je to, doufala jsem, že bychom mohli zajít ven postavit sněhového Gandalfa,"
"Koho že jste to chtěli stavět?" Z chodby vyšlehl mohutný zářící blesk a švihl do koberce asi tři metry od elfa. Vendea jen zalapala po dechu.
"Gandalfe?!"
Do kuchyně se vpotácel čaroděj Gandalf Šedý spolu se svou holí a vysokým kloboukem, jež se mu zasekl ve dveřích a proto tam s ním asi dvě minuty lamentoval, než mu upadl k zemi.
Následovně se usmál. "Tak jsem zde i já!"


A jelikož Vendea nestihla uvařit ani prd a večeře se blížila, elf, čaroděj i hobit se jali pomoci elfce s vařením. Velekrál i se svým drahým kořenem loupal brambory. Zpočátku se tato činnost zdála neškodná, ovšem až do té doby, než Kořenovi přistála na hlavě jedna ze šlupek.
"Nééé! Katastrofa! Celý můj make-up je zničen!" vřeštěl Thranduil a ostatní na něj jen nevěřícně zírali. Načež ho Vendea odvedla do koupelny, kde se král jal předělávání celého svého vzhledu.
Bilbova práce bylo krájení zeleniny, což se obešla bez jakýchkoli problémů. Bilbo končil svůj úkol s mrkví ve vlasech a očividně mu to bylo úplně šumák.
A Gandalf? Náš mocný čaroděj měl kuchat kapra. Ovšem později se ukázalo, že kapr se v domě nenachází... Stalo se tedy, že elfka čaroděje vyslala k přehradě nacházejíc se nedaleko jejího obydlí.
"Tady máte kýbl," vrazila čaroději do rukou červený otlučený kbelík, "Bez kapra se nevracejte." usmála se a už zase upalovala loupat brambory, které Kořen nedal.


Gandalf jako očarovaný vyšel z domu a jal se k přehradě. Cestou přemítal o této činnosti. Za svůj život - a ten byl již pekelně dlouhatánský - dělal již všelicos. Ale kapra holýma rukama? Ne, to ještě nikdy nezkoušel...
A na potvoru svou hůl zrovínka zapomněla na zápraží.
Čaroděj přešel veliké pole, hluboký les a než se nadál, byl u vody. Z hladiny šel chlad, absolutně se nehýbala a Gandalfovi se nechtělo věřit, že tam nějaké ryby vážně mohou být.


Plášť neplášť, čaroděj, nečaroděj, Gandalf i s kbelíkem vešli do vody a kbelík samotný byl namířen vstříc rybiškám. Jenže kapr nikde...
Gandalf strávil ve vodě snad celou věčnost. V tom ho ale osvítil vskutku skvělý nápad!
"Ulmo! Pane vod!" Čaroděj zvolal svým mohutným a hlubokým hlasem. Netušil, zda ho v této krajině mocný vládce uslyší, ale doufal v to.


Mraky se rozestoupily, nebe se pohrávalo s baravami všech odstínů modři, začal foukat mohutný a silný vítr ohýbajíc všechny stromy v okolí. Nakonec se úplně rozjasnilo, bouře ustala a Ulmo se svým rozměrným trojzubcem sestoupil na vodu.
"Co si přeješ, čaroději?" pronesl pán vod hlubokým stromy ohýbajícím hlasem.
"Nutně potřebuji živého kapra, pane vod, ale bohužel... Nedaří se mi ho polapit..." sdělil Gandalf.
Ulmo jediným mávnutím ruky vypustil všechny kapry na hladinu. "Můžeš si vybrat!"
Gandalf se zajíkl a pohotově ukázal na toho nejbližšího. Kupodivu byl náramně pěkný a vzrostlý. "Děkuji, pane vod! Děkuji moc!"
Ulmo se uklonil a rázem byl pryč stejně jako všechna jeho magie.


Čaroděj s úsmevem na tváři utíkal zpět k Vendey domů, kapra hrdě svíral v kbelíku.


"No to je dost, Gandalfe!" vykřikla Vendea, jakmile vstoupil do kuchyně, již provoněné bramborami. "Ale je pěkný, výběr se vám povedl!" pochválila ho a Gandalf se rozhodl, že návštěvu Ulma si ponechá jako vzpomínku, již si bude navždy udržovat na pamětim, ale nikomu ji nepoví.
Samotné kuchní kapra proběhlo již velice lehce s pomocí čarovné holi - o čemž samozřejmě nikdo neměl ani tucha. Gandalf tuto činnost provozoval, když se nikdo nedíval.


Čas se sešel s časem a v pět hodin večer už celé naše osazenstvo sedělo kolem sváteční tabule dokonale prostřené s pokryté kaprem, rybí polévkou a salátem.
Všem ohromně chutnalo a Vánoce si spolu úžasně užili. I když každý z nich zastupoval jinou rasu, přesto pro ně tyto Vánoce byly tak úžasné, že na ně dodnes s úsměvem na rtech vzpomínají.


A pokud jste někdy na Šťědrý den odpoledne šli kolem nějaké přehrady a přepadla vás bouře a vzápětí jste spatřili pána vod, vězte, že za to může Gandalf Šedý. ;-)


VESELÉ VÁNOCE!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Irith Irith | Web | 25. prosince 2015 v 7:51 | Reagovat

Že by první povídka kde vystupuješ ty?
Hezké, jen jsem čekala, že to bude jako se Třinácti Měsíčky. Třináct Valar pomáhá Gandalfovi sehnat večeři...

2 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 25. prosince 2015 v 12:46 | Reagovat

[1]: Správně!
Vidíš, to mě nenapadlo. :-)

3 Ilian Ilian | Web | 25. prosince 2015 v 14:07 | Reagovat

Moc pěkná povídka a jinak Šťastné a veselé všem :-)

4 Jíťa Jíťa | Web | 25. prosince 2015 v 17:29 | Reagovat

Hehe, pěkná povídka :D Chudák Gandalf, takhle ho vyhnat na kapry :D

5 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 26. prosince 2015 v 13:30 | Reagovat

[3]: děkuji! Vám taky!

[4]: Pod vlivem perníčků jsme schopna napsat cokoli. :-D

6 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 26. prosince 2015 v 20:42 | Reagovat

Jménem trpaslictva děkuji za přání a s křížkem skoro po funuse alespoň přeji krásný nový rok :-)  ;-)

7 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 27. prosince 2015 v 9:45 | Reagovat

[6]: Děkuju! :-)

8 Jíťa Jíťa | Web | 27. prosince 2015 v 18:45 | Reagovat

[5]: a nebyly ty perníčky s rumem?  :D

9 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | E-mail | Web | 28. prosince 2015 v 11:36 | Reagovat

[8]: nevím o tom. Ale zeptám se babičky. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama