Bez názvu

10. února 2016 v 13:23 | Vendëa Lissësúl |  Stories
Ani nepamatuju, kdy jsem sem dala něco naposled. Blog chátrá a je mi to líto. Bohužel mám teď dost práce se svou knihou, takže jaksi není příliš mnoho času na blogařinu.
Tak jsem aspoň dneska, když mám prázdniny, usedla k počítači a sepsala takovou malou povídečku. nechala jsem ji bez názvu. Snad se bude líbit.





Šel podlouhlou ulicí lemovanou jabloněmi. krásný jarní den plný sluníčka, čerstvého vzdoušku a pohody všude kolem.
Na stromech začínaly pučet první květy, voněly na všechny strany. jaro bylo ve vzduchu přímo cítit. Bez pochyb.

Došel až na konec áleje, tam se zastavil a chvíli hleděl z kopce. Pod ním se rozprostírala rozelhlá louka a v samém jejím středu zurčící říčka obklopena kamennými zídkami. Vydal se po uzounké písčité pěšince dolů. Opatrně našlapoval a za chvilku byl dole.
Postavil se čelem se sluníčku, jež příjemně hřálo. Rozehřívalo zimou zmrzlé, příroda se probouzela ze zimního spánku. V dálce zacvrlikal vrabec a kolem přelétla maličká včelka. Pod kameny a listím se probouzelo taktéž. jeden z ježků se vydal k říčce pro první letošní doušek dobroučké vody.

Pokračoval, došel také až k vodě. Vztáhl ruku k omytí. Voda ještě po zimě mrazivě studená, ale vlivem tepla od slunce se zahřívala.
Po opláchnutí se opět sebral a před sebou spatřil hluboký neprotupný les, z nějž byly slyšet jakési zvuky a ševelení... Dal se tedy blíž a blíž.
Mezi stromy proběhla srna. Za ní další a ještě jelen. Utíkali pryč. Utíkali před něčím...
vydal se prozkoumat původ jejich zděšení. Dál neprostupným lesem prodírajíc se mezi stromy a křivisky až k rozlehlé mýtině. Stála tam chajdička, která tam nikdy dříve nebyla.
Dřevěná obrostlá mechem se spoustou okének, většinou vysklených. Chajda působila staře, ošuntěle a hlavně tak nějak opuštěne. Vydal se blíž, dorazil až k zeleným dveřím s nemalými dírami uvnitř. Mohl jimi spatřit místnůstku s malým stolečkem uprostřed. nejpodivnější na něm ale byla hořící svíčka, někdo ji musel zapálit. Někdo tam musel právě být!
neochotně vzal za kliku a vstoupil.
Místnost byla prázdná.
Svíčka stále hořela a před stolečkem ležel starý šedý proděravělý klobouk otočený vzhůru...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 work-with-kaite work-with-kaite | Web | 10. února 2016 v 13:35 | Reagovat

Píšel hodně dobře a čtivě:) Moc se mi to líbí:)

Jinak mám nový blog o fitness, potěší mě, když ho navštívíš:)

2 Irith Irith | Web | 11. února 2016 v 6:21 | Reagovat

Ty píšeš knížku??

A píšeš čím dál tím líp, tohle je... úžasné, vážně skvělé.

3 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | 11. února 2016 v 13:55 | Reagovat

[1]: děkuju

[2]: Už dlouho. Díky!

4 Irith Irith | Web | 12. února 2016 v 15:33 | Reagovat

[3]: O čem? Dáš mi přečíst úryvek? Stačí krátký, jen abych si udělala obrázek...

5 Ilian Ilian | Web | 13. února 2016 v 10:48 | Reagovat

Nádherná povídka! Vážně krásná a dokonalá :-)

[4]: Ano, O čem píšeš?

6 Mirimë (Karolína Kahounová) Mirimë (Karolína Kahounová) | 14. února 2016 v 17:57 | Reagovat

Povedená povídka, taková poklidná, oddychová a hlavně zajímavá :). Děj si navíc dokážu dobře představit...
A ty píšeš knížku? Hádám, že bude zatím tajemství, o čem je...? :-D

7 Andoriana Andoriana | E-mail | Web | 14. února 2016 v 18:48 | Reagovat

Je to krásné, popisné, zasněné. Úplně jsem dostala chuť jít se projít do lesa. Zrovna nedávno jsem tam objevila nádherné místo, takové skalnaté údolíčko obehnané vysokými smrky. Všude je to tam obrostlé mechem, v létě, až bude sucho, se tam bude určitě skvěle sedět s knížkou nebo skicákem...

8 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | 14. února 2016 v 20:45 | Reagovat

[4]: Heleď, možná až to bude po korekci, zatím to nemám moc dobře udělaný. je to jen základ, teďka začínám upravovat. Tak snad později. :-)

[5]: Děkuju i Tobě. :-) O čem si zatím nechám pro sebe. ;-)

[6]: To jsem ráda, že se líbí! A máš pravdu, je to hodně velký tajemství. Řekla jsem o tom jenom své nejlepší kamarádce, takže... :-)

[7]: I Tobě díky, Andy! Šla bych s tebou. Hrozně ráda, takové místo musí být úžasné! Taky jsem našla podobné, ale je to docela na raně a chodí tam dost lidí... Bohužel.

9 Jíťa Jíťa | Web | 16. února 2016 v 12:19 | Reagovat

Hezky popsaný příchod jara a lesního objevování :) Je to Gandalfův klobouk? :D
Hmm, knížka, budou ukázky? :)
A přijde ještě nějaký díl tvojí hobití povídky? :)

10 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | 16. února 2016 v 19:25 | Reagovat

[9]: I Tobě děkuju. Ne, není. :-D I když by mohl klidně.
Jak jsem řekla, ukázky zatím nebudou. A povídka... Upřímně, fakt jsem ji nechtěla přerušovat, ale čas mě tíží a já prostě nemám na blog čas... Nehledě na to, že za dva týdny bude mít druhé narozeniny a já na to skoro zapomněla...

11 Aredhel Aredhel | Web | 13. března 2016 v 1:05 | Reagovat

Ježek jde ochutnat první jarní vodu... roztomilé. Takovéhle drobné lyrické povídky mě vždycky strašně potěší a tahle je ještě s nádechem tajemství, takže body navíc. Krásné. :-)

12 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | 13. března 2016 v 9:20 | Reagovat

[11]: děkuju, Aredhel!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama