Povídka je tady!

26. května 2016 v 12:44 | Vendëa Lissësúl
Opravdu už nikdy nebudu nic slibovat. Slíbila jsem, že už sem nebudu psát povídky. Když něco slíbím, nedodržím to. A jsem za to vlastně ráda. :)
Tahle povídka byla sepsána, jelikož jsem byla frustrovaná a neměla co dělat. A chtělo se mi napsat povídku z hobitého prostředí. A tak ji tu máte.
Už je to tak, Středozem prostě miluju a můžu si o tom pochybovat, jak budu chtít. Ale už nebudu, věci někdy nejsou tak, jak se zdají být. ;)
Užijte si povídku a prosím vás na názor na větu na konci!



Sluníčko se kluba z poza obzoru, šplhá na nebe, paprsky se derou výš a výš, už aby mohly osvítit celou tu zelenavou krajinu, už aby mohly probudit pochrupující stvoření všeho druhu. Připravit jim nádherné ráno, krásné probuzení.
Takhle se to stalo i s našém milým hobitem Bilbem. Chrupkal si v načechraných peřinách, probíhal svými sny. Když tu najednou, cosi ho zašimralo na nose. První sluneční paprsek!
Hobit se líně převalil na druhý bok v domění, že sluníčko si ještě na chvíli dá pohov. To ale ještě sluníčko neznal tak dobře.
Po několika minutách ho do nosu udeřil svěží ranní vánek a našemu milému hobitovi nezbylo nic jiného, než se sebrat, vykulit se z postele a vyjít vstříc novému dni. Což také udělal!

Bilbo se vyklubal z peřin, oblékl si svůj oblíbený župan a vydal se na zápraží.
Hned za dveřmi ho přivítal veselý nový den! Rozzářená krajina polita slunečním světlem jako čerstvou bylinkovou omáčkou. Bilbo viděl probouzející se Kraj, hobiti všeho druhu vylézali ze svých nor. V Kraji začal nový jarní den.

Hobit se jako obvykle nejprve převlékl, poté si naše výtečnou snídani. Po jídle se přemístil na zahradu na svou lavičku, zapálil si dýmku, vyfukoval a se zavřenýma očima vnímal jaro. Dělával to každé ráno a miloval to.
Dnes se ale Bilbo rozhodl udělat něco jiného než obvykle. Dole u potoka u jabloní spatřil tři skotačící hobity. Už ani nemusel přemýšlet, hned mu bylo jasné, o koho se jedná. Nemohl to být nikdo jiný než Peregrin a Smělmír. Hobití bratranci, kteří prováděli jednu skopičinu za druhou.
Bilbo si vzpomněl, jak chodí krást zeleninu na poleč sedláka Červíka.
A v tom se mu vnukl ďábelský plán!

Náš drahý hobit se rozhodl vrátit se do svých mladých let a jít provést nějakou skopičinu.
Nemusel o tom dlouze přemýšlet, nápad to byl už předem jasný!

Vyskočil na nohy, odhodil dýmku do tváry, s tím, že se pro ni později vrátí. Nahodil na sebe svou milovanou vestičku a už si to pádil údolím až k onomu poli, kde měly být jeho plány vykonány.
Bilbo se rozhodl pro listové maskování. Vyrval ze země pár rostlinek a obvázal si je kolem celého těla. Což se možná zdálo jako lehký krok, ovšem tak jednoduché to zase nebylo... Ale to není až tak podstatné.
Podstatnější je, co se stalo později!
Bilbo vrth do pole a na první pohled ho uchvátily mrkvičky.
Ani si neumíte představit, jak moc se hobit na poli vyřádil. Když odcházel, pole vypadalo jako po zásahu skřetího vojska. (A takový skřetí zásah, to je panečku mela!)

Doma, ve své noře, si Bilbo uvařil moc dobrou polívčičku s ještě lepší zeleninkou. Moc mu chutnala, pojídal ji k večeru, když už se stmívalo. Na své lavici s dýmkou vedle sebe. Z polévky se kouřilo, náš drahý hobit pozoroval obláčky kouře. V tu chvíli si vzpomněl na jednoho moudrého čaroděje, který uměl vyfukoval úžasné obláčky kouře z dýmky. Ano, ten čaroděj se jmenoval Gandalf Šedý a byl to Bilbův veliký přítel z výpravy k Osamělé hoře.


Ve škole jsme se bavili o Tolkienovi a učitelka říkala, jestli to mají rády taky nějaké holky. Že ona osobně si myslí, že to je jenom pro kluky. Jsem na ni vyvalila oči. Vždyť v naší blogové středozemské komunitě je mnohem větší převaha holek! Co si o tom myslíte vy? Já si myslím, že ona ani neví, o čem mluví. :D
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Morell Morell | Web | 26. května 2016 v 13:12 | Reagovat

Hezká povídečka.
S tou paní učitelkou to máš tak: zatímco kluci o tom mluví nahlas a dělají různé viditelné aktivity, které paní učitelka mnohem snáz zjistí, tak my holky, co píšem na netu, opravdu nejsme moc vidět. :-D

2 Irith Irith | Web | 26. května 2016 v 19:56 | Reagovat

Milé. Roztomilé. Ale... vrátila ses! Já věděla, že v tobě něco bude, hobite :-)
A  stou poslední větičkou souhlasím s Morell. To kluci se mlátěj po hlavě molitanovýma mečema, holky minimálně.

3 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | 27. května 2016 v 10:13 | Reagovat

[1]: Děkuji! Asi máš pravdu. :-)

[2]: To tak bývá ale vždycky, vždycky, když takhle něco jakoby opouštím, začne se mi stýskat a uvědomím si, že to byla blbost. ;-)

4 Jíťa Jíťa | Web | 28. května 2016 v 12:18 | Reagovat

Hehe, veselá povídka, zvedla mi náladu :)

A řekla bych, že holek, co mají rády Tolkiena, je spousta, však se stačí porozhlídnout jen tu na blozích, kolik nás tu je :D

Jo a malá připomínka: chystáš-li se zúčastnit akce "Ukažte svou LOTR sbírku" u mě na blogu, máš nejvyšší čas :D

5 Mykolas Caine Mykolas Caine | 4. června 2016 v 17:51 | Reagovat

"povídka byla sepsána.... jelikož jsem byla.." Požnáš začátečnickou chybu? Na to že píšeš ff o Tolkienově tvorbě, máš docela malou slovní zásobu a pokulháváš ve slohu, ale co není může být :) určitě se vrátím si zase trochu počíst. Jen prostě piš a piš, je to o tom psát a psát a ta zručnost příjde, když má člověk talent.

6 Ilian Ilian | Web | 8. června 2016 v 15:43 | Reagovat

Moc pěkná veselá povídka! :-) Jak říká Irith, je opravdu taková roztomilá :-) Piš dál!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama